proterozoikum

Začátek

před 2,5 miliardami let

Konec

před 545 miliony let

Co se děje ve světě

Po povrchu Země se pomalu posouvají litosférické desky, tvořené pevnými horninami. Když se desky srazí, dochází k vrásnění. Zemská kůra se v místě srážky deformuje a stává se tlustší. Tak vznikají staré štíty - jakési „prazáklady“ kontinentů, ke kterým se při dalších vrásněních postupně „přilepují“ mladší části. V proterozoiku tak vzniká většina zemské kůry. Před 1 miliardou let staré štíty asi společně tvoří jeden superkontinent Rodinia. Ten se později rozpadá a vznikají z něj základy nových kontinentů - Gondwany, Laurusie, Baltiky a Siberie. Povrch Země se dále pomalu ochlazuje, vznikají i nejstarší známé ledovce. V atmosféře postupně přibývá kyslík, který "vyrábí" mikroorganismy v oceánu.

Co se děje u nás

Na počátku proterozoika ještě z území České republiky neexistuje vůbec nic. Později vznikají jeho nejstarší části. Vznikají samostatně a ještě spolu nesouvisí. Bohemikum - středočeská oblast - má v tomto období nejlépe doloženou historii. V prostředí oceánské pánve mezi kontinentem a pásem vulkanických ostrovů (nebo možná mezi dvěma pásy vulkanických ostrovů) se ukládají vrtstvy úlomků starších hornin, přinášených z pevniny a vrstvy vulkanického popela ze sopek. Na dně pánve dochází také k výlevům lávy. Tak vzniká ohromné souvrství drob a břidlic s vložkami vulkanických hornin, slepenců a silicitů. Na konci proterozoika a na začátku paleozoika proběhlo kadomské vrásnění. Horniny bohemika byly zdeformovány a mírně metamorfovány a staly se součástí okraje kontinentu Gondwany. Osud ostatních proterozoických částí českého masivu se sleduje mnohem hůř, protože v pozdějších obdobích prošly silnou metamorfózou.

Život v období

V mělkých částech oceánu se daří sinicím. Některé odolné mikroorganismy už pravděpodobně žijí i na souši. Mnohobuněčné organismy mohou žít pouze v oceánu, protože atmosféra je ještě dost nechrání před kosmickým zářením. Po většinu trvání proterozoika mnohobuněční živočichové netvoří žádné pevné schránky nebo kostry, které by se mohly zachovat do současnosti jako fosílie. Z nejmladšího období proterozoika jsou z několika míst na světě známé otisky měkkých těl velmi zvláštních živočichů.

Co nám z období zůstalo

Není toho málo. V různých oblastech České republiky se nachází mnoho hornin proterozoického stáří: Rozsáhlá souvrství proterozoických sedimenů a vulkanitů tvoří základ stavby středočeské oblasti - bohemika. V proterozoiku vznikly nejstarší části moravsko-slezské jednotky - moravosilezika. Najdeme je například v okolí Brna a v Hrubém Jeseníku. U mnoha metamorfovaných hornin moldanubika je prokázané nebo pravděpodobné proterozoické stáří vzniku původních hornin. Proterozoické stáří některých metamorfitů sasko-duryňské oblasti - saxothuringika v Krušných horách je hodně pravděpodobné. V proterozoiku nejspíš vznikly některé hlubinné vyvřeliny a metamorfované horniny lužické oblasi - lugika v Krkonoších a Orlických horách.

Mořské usazeniny

mírně metamorfované sedimenty bohemika

silně metamorfované sedimenty moldanubika

silně metamorfované sedimenty lugika

67 migmatitická pararula

slabě metamorfované sedimenty moravskoslezské oblasti

90 fylit

Vyvřelé horniny

slabě metamorfované bazické vulkanické horniny bohemika

Fosílie organizmů

Z našeho území známe pouze schránky mikroskopických organismů a stromatolity (vrstevnaté struktury, vzniklé činností sinic).

Ložiska nerostů

zlato

Původním zdrojem zlata mnoha českých ložisek byly horniny svrchního proterozoika. K nahromadění zlata v žilných strukturách došlo až později (v karbonu) v souvislosti s variským vrásněním.

stavební kámen

Různé druhy odolných vyvřelých, sedimentárních a přeměněných hornin se používají k výrobě drceného kameniva.

pyrit „kyzové břidlice“

V místech, kde na dno proterozoického moře vystupovaly horké minerální prameny, vznikly břidlice, které obsahují hodně pyritu (FeS₂). Dříve se zpracováním takových břidlic vyráběla kyselina sírová a kamence (podvojné sírany). Když lidé vymysleli jednodušší postup výroby kyseliny sírové, přestaly se břidlice těžit. Pozůstatky těžby a zpracování břidlic najdete na mnoha místech v západních Čechách. Nejznámnější je Hromnické jezírko.

pokrývačská břidlice

Fylity, které se dají štípat na tenké desky se už ve středověku těžily např. v Rabštejně nad Střelou. Vyráběla se z nich velmi odolná střešní krytina.